Text byl sestaven s pomocí příběhů, hlášek a nápadů všech členůkolektivu divadla Ludvíci i jeho přátel. Jakákoli podobnostjednajících postav a dějů se skutečností je tedy pravděpodobná,leč náhodná.

Premiéra 7. dubna 1994 s výpravou Bohumily Skrbkové a Václavy Krausové a s hudbou Pavla Broma v divadle Dialog v Plzni.

PROLOG

(přijde Hedvika, hned po ní Pašák)

Hedvika: Táto, tatínku! Tatínku Pašáku! Táto, tatínku! TatínkuPašáku!

Pašák: Ježkovy voči, vždyť už jsem tu. Co tady křičíš jako smyslůzbavená?

Hedvika: Smyslů zbavená? To je holý nesmysl. Jsem náhodouvybavena slušnýmy smysly.

Pašák: To není holý nesmysl. To je oblečený nesmysl.

Hedvika: Co sis to usmyslel? Oblečený nesmysl, to mi nedává smysl.

Pašák: Oblečený nesmysl je totéž co smysl, jenže hezčí.

Hedvika: To jsem si mohla myslet. - Dneska v noci jsem hodněpřemýšlela. A všechno jsem si promyslela.

Pašák: To musel být ale těžký průmysl. Můžeš mi vyjevit, dceroHedviko, jaký je jeho produkt?

Hedvika: (zpívá)

Táto, tatínku

Jeden a půl tuctu let

Už máme za sebou

Spolu, táto

Jenže, tatínku,

Já asi budu bulet

Zapláču před tebou

Můj táto

Pašák: Holka, povídej,

Jeden a půl tuctu let

Uteklo najednou

Tak říkej

Říkej, povídej,

Jaký máš zase úlet

Nestyd' se přede mnou

Nevzlykej

Hedvika: Jsi táto nejlepší

Mně je to přesto málo

Co mi můžeš dát

Můžeš dát

Chci s někým žít,

Aby se srdce smálo

Já se chci vdát

Chci se vdát

Oba: (simultánně):

Chci mít svůj dům / jeden a půl tuctu let

Chci mít svůj vůz / čekám ten okamžik

Chci mít svůj kůň / jeden a půl tuctu let

A chci muže a s ním žít / ted' jsem okem sotva mžik

(Pašák odejde a místo něho přijde Ludvík)

LUDVíK A HEDVIKA POPRVÉ

Ludvík: Takže ty mi chceš tvrdit, že si tě můžu vzít za ženu,když někoho zaženu.

Hedvika: Bud' zaženeš, nebo napravíš.

Ludvík: Aha. A nebudu potom muset být hlavou Pašského Městysu?

Hedvika: No, jo i ne. Tatínek Pašák bude hlavní hlava, a ty budeštaková jeho... "hlava město".

Ludvík: Podle vzoru "nádraží".

Hedvika: Jo.

Ludvík: Tak a ted' mi teda řekni, jak je to s těmi nešvary. Kohoa co mám zneškodnit.

Hedvika: Za prvé Pivoně. Pivoň je člověk, který od rána do večerasedí v Pivoňce, to je hospoda na kraji městysu, a tam svádí lidik tomu, aby od rána do večera seděli v Pivoňce, to je hospoda nakraji městysu, a sváděli lidi k tomu, aby od rána do večeraseděli v Pivoňce,

Ludvík: ...to je hospoda na kraji městysu...

Hedvika: a sváděli lidi k tomu,...

Ludvík: aby od rána do večera seděli v Pivoňce,...

Hedvika: to je hospoda na kraji městysu...

Ludvík: ...a toho je třeba zneškodnit nebo upít.

Hedvika: To první se ti podaří spíš. Kdyby ses pokoušel o todruhé, on by s tebou udělal to první tím, že by s tebou udělal todruhé.

Ludvík: I ne...!

Hedvika: I jo.

Ludvík: Dál.

Hedvika: Učitelka. Místní učitelka je zároveň i ředitelka školy,a je příšerná. Děti jsou kvůli ní hloupé, a z hloupých dětírostou hloupí dorostenci a z těch pak roste hloupá mládeža z mládeže hloupí inteligenti. Ta učitelka ví dobře, že tatínekPašák proti ní nic nezmůže. Proč tomu tak je, kdo ví. A řeknu ti,tohle je dost ořech.

Ludvík: A neni v tom nějakej chlap?

Hedvika: Myslím, že to je právě v tom, že neni.

Ludvík: Aha. Dál.

Za scénou se ozve hrozný rachot a řev. Ludvík i Hedvika nachvilku strnou.

Hedvika: Tak se dívej.

Vejde Strašidlo. Je to obluda samá krev, ozbrojená a sršíhrůzu. Předvede několik filmových kousků, postaví se čelemk divákům a zařve.

Strašidlo: Astala vista, bejby!!!

Všechny postřílí a pokojně odejde.

Ludvík: Tak o tomhle jsem už asi slyšel. Že je to to nájemnéstrašidlo, co straší nejen děti, ale i lidi, kteří se tím navícnáramně baví?

Hedvika: Je. Ale jak si s tímhle poradíš, to jsem na tebe mooczvědavá.

Ludvík: Nebud' zvědavá, budeš brzo stará.

Hedvika: A jo. - Počkej, neblbni, to je z jiný hry.

Ludvík: A jo.

Hedvika: "A jo." My jsme teda děsně asertivní.

Ludvík: Ba ne, já zase dokážu bejt i pěkně nasertivní.

Hedvika: Hele, nech si ten jazykovej koutek,jo?

Ludvík: Tak dál.

Hedvika: Byl jsi na ustavičném sjezdu Hnutí za zjednodušení jazyka?

Ludvík: Ne.

Hedvika: To bys něco viděl. Nebo slyšel. Hele.

Vejde Hnutčí hnutí za zjednodušení jazyka a přednese svůjpamátný první projev

Hnutčí:  Vážení přátelé, milí hosté, milé hostesky.

Vítám vás. Jsme na sjezdu. Sjezd je první takový. Proč sescházíme? Protože jsme na to přišli. Náš jazyk je složitý. Dětemse špatně učí ve škole. Cizincům se učí ztěžka. Náš jazyk jekrásný. Proč se nestane světovým? Protože je složitý. Vyzývám nášnárod: Zjednodušit jazyk!!! Děkuji za potlesk.

Přátelé. Členové Hnutí navrhují postupné zjednodušení jazyka.V první etapě máme tři body:

1. Zrušit souvětí. Budeme mluvit ve větách jednoduchých.Odpadne syntaktický rozbor ve školách. Omezí se spojky. Tím seomezí slovní zásoba. Méně slov - snadnější učení!!

2. Zrušit zbytečné a nesmyslné zájmeno se a si. Dělá z jazykasamou výchylku, výjimku, ztěžuje učení. Proč se smát? Smějte!Proč se bát? Bojme! Proč si musíte odplivnout? Stačí přeci jenodplivnout! Proč se učit? Učme!

3. Vymýtit z našeho jazyka dvě hlásky. Ony nám jen pletou.Kdyby nepoužívaly, měli bychom lépe. Nikdo je nenaučí snadnovyslovit. Cizinci i děti můžou jazyk zlámat. Zrušíme ř! Otelé,ukičené, nepotebné! A zrušíme i r, našeho nepítele. Poč bychoms ním otavovali? "-" a "-" - kajní nepátelé. Zušme je.Zjednodušíme jazyk. Náš jazyk pak bude na žebíčku oblíbenosti nanejvyšší píčce.

(Hnutčí odejde.)

Ludvík: Po Kista pána! To bude půse!

Hedvika: Rrrrrrrr!

Ludvík: Rrrrrrrrr!

Hedvika: Fuj, už jsem se lekla.

Ludvík: Fuj, už jsem se lek. Takže to máme hnutí, učitelku, Pivoně, strašidlo, a ještě něco?

Hedvika: Ještě Klepník.

Ludvík: Kdo je Klepník?

Hedvika: Klepníka nikdo nezná. Je třeba ho především najít.Zneškodnit by už nemusel být takový problém. Jenže nikdo neví,kdo a kde Klepník je.

Ludvík: Aha, čili boj s imaginární osobou, hm...

Hedvika: Ne až tak. On se někde skrývá. Vypouští nejrůznější fámya ty pak chodí okolo...

Ludvík: nedívej se na něho...

Hedvika: Tuhle například vypustil, že tatínek Pašák má volský voko.

Ludvík: To je ovšem pustá lež.

Hedvika: Lež. Anebo vypustil, že kovářovic kobyla a ševcova ženachodí bosa. No a kovář se ševcem se na to opili v Pivoňce a od tédoby je to pravda!!!

Ludvík: A už taky vypustil Krakena?

Hedvika: Vtipy. O mně jednou vypustil, že jsem šíleně lakomá.

Ludvík: A ty nejsi, jo?

Hedvika: Náhodou dám všem, oč mě požádají.

Ludvík: (směje se)

Hedvika: No, už je načase, abys šel bojovat.

Ludvík: Jasně. Všechny přemůžu a pak spolu

(zpívají)

Budeme žít, žít

Budem se mít, mít

Když budem chtít, chtít

My dva spolu

Budeme vstávat

I spolu spávat

Já se chci vdávat

My dva spolu chceme žít.

 

UČITELKA - NA EXKURZI

Učitelka: (za scénou) Tak, děti, jdeme! Neloudej se! Nespěchej!

(Do hlediště přicházejí děti, rozhlíží se jako v muzeu. Učitelkajde za nimi.)

Učitelka: Zastav se! Zastav se!

Dádulka: Pančelko, co je tohle za šutr?

Učitelka: Šutr je zakázané slovo. čím ho nahradíme?

Romík: Kámen!

Učitelka: Nemluv zbytečně!

Anička: Kámen.

Učitelka: Správně, přihlas se o pochvalu do žákovské knížky!(Kája má na uších sluchátka a živě se kroutí do rytmu)

Romík: (Kájovi) Co tam máš?

Kája: Ploužák.

Romík: (něco mu šeptá)

Kája: Pančelko, von řek to sprostý slovo co maj holky!

Romík: Ine, já jsem řek

Zvuk:  Pýýýp.

Učitelka: Zapíšeš si ve škole do žákovské knížky: řekl jsem dnesna společné exkurzi

Zvuk:  Pýýýp.

Anička: Pančelko, jak se řekne anglicky aj lavjů?

Učitelka: Ted' jsme v muzeu a ne na angličtině! Prohlédněte situto Reprodukci. Koho znázorňuje? Kdo to ví?

Kája: ....Johanku z Artěku!

Učitelka: Sednout, za pět!

Kája: (sedne si a všichni přes něj upadnou)

Učitelka: Neválej se po zemi! - Děti, kdo ví, co je toto za obraz?

Dádulka: Toto pěkné plátno složil malíř Monet a nazývá seImpression, soleil levant, neboli Dojem, východ slunce. Podletohoto obrazu označil impresionismem novinář Leroy v časopiseCharivari dne 25. dubna 1874 nový způsob malty.

Romík: Pančelko, tomu se říká malta, protože je to namatlaný?

Učitelka: Ty mě tady nebudeš poučovat! - Kdo zná ještě nějakéimpresionisty?

Anička: Monet, Bidet, Renoir, Pisoir...

Učitelka: (překvapeně) Ano. - No konec prohlížení, je třeba sevrátit do školy. Zítra budeme upravovat výrazy. Všichni sestrašným způsobem tváříte.

Anička: Pančelko, já jsem vymyslela písničku. Já vám ji zazpívám.

(zpívá)

Paní učitelka, paní učitelka

umí křičet mnohem víc

nežli krotitelka

Učitelka: Nováku, vyrušuješ, že půjdeš do kouta?

Vávrová, neopisuj, nakresli kouhouta

Beránku, neotravuj, proč lochtáš holčičky?

Dětičky, sedněte si, zvedněte židličky.

Děti: Paní učitelka, to je naše láska

Umí toho mnohem víc než magne-

tofonová páska

Učitelka: Berušky, poslouchejte, začíná hodina.

vemte si ze mě příklad, jsem víc než rodina.

Broučkové, nehrajte si, každý má rovná záda

Však já vás narovnám, já vás mám k smrti ráda.

Děti: Paní učitelka, to je naše láska

Umí toho mnohem víc než magne-

tofonová páska

Děti zmizí a zůstane tu učitelka a Ludvík, který je už delšídobu pozoroval.

UčITELKA A LUDVíK

Ludvík: Co vám ty děti udělaly?

Učitelka: Já je mám ráda. Já je jo.

Ludvík: A ony vás?

Učitelka: Onyvás? Ten sem nechodí. Vy jste jeho otec nebo bratrnebo co vlastně jste, co tu děláte?

Ludvík: Já jsem Ludvík a jsem studentem lycea v sousednímměstysu. Přišel jsem sem provést sociálně metrické šetření.

Učitelka: To známe. Takovýho jsem jednou už potkala. Psychoanalytik.

Ludvík: Ale já nejsem psychoanalytik. Já jsem sociálně metrickýšetřitel. A hledám sociálně metrický šetřenec. Zdálo se mi, že vevaší škole bych našel vhodnou sociálně semetrickou osobnost.

Učitelka: Dobrá. Šetřete si. Ale já musím opravovat výkresy.

Ludvík: Pomohu vám. Třeba se z těch výtvorů dozvím něcoo osobnostech dětí.

Učitelka: Z těch mazanic? Oni si hrajou akorát na Renoiry a Pisoiry. Já bych jim to nejrači hodila do záchoda.

(pauza)

Ludvík: Vás ta práce moc nebaví, co?

Učitelka: (mlčí)

Ludvík: Připadáte mi hrozně nervozní, co je s vámi?

Učitelka: (po chvíli) Jsem nervozní. --- Už hodně dlouho jsemnervozní.

Ludvík: Proč to teda děláte?

Učitelka: Já... - Mě by to i bavilo. Když... ty děti... Jsouhrozně cizí. - (náhle) Víte co? Klidně tady zůstaňte déle.Dělejte si to vaše šetření jak dlouho chcete. Stejně tady chybímužská ruka. A vy jste navíc mladý... A sympatický... A klidně mitykej. Jmenuju se Anežka. (podá mu ruku a dlouze mu ji tiskne.Políbí ho na tvář, zardí se a uteče.)

LUDVíK A HEDVIKA PODRUHé

Hedvika: Co jsem to viděla?

Ludvík: Ona si začala, víš?

Hedvika: Kecy, becy, gecy.

Ludvík: Nevěříš?

Hedvika: Kecy, becy, gecy.

Ludvík: Slibuju!

Hedvika: Sliby chyby ryby!

Ludvík: Tak přísahám!

Hedvika: Přísy přísy přísy přís!

Ludvík: Dej si na mě bacha...

Hedvika: Pozdě bacha honit! (uteče a Ludvík za ní)

KLEPNÍK

Na jeviště přijde Anča a stará Blažková se šňůrou a košemprádla. Během hovoru šňůru pověsí a začnou věšet nejrůznějšívelké a nesmyslné prádlo.

Anča: Je, dobrý den, pani.

Blažková: Je, dobrý, dobrý, s prádlem, s prádlem?

Anča: Správně, správně.

Blažková: Už to víte o Pašákovi?

Anča: Už se konečně bude ženit?

Blažková: Ne. Vdávat!

Anča: Ne! Vdávat?

Blažková: Dceru bude vdávat!

Anča: A za koho? A to jen tak?

Blažková: Za nějakýho studenta z vedlejšího městysu. Ale neni tojen tak. Von bude muset splnit nějaký úkoly.

Anča: A jaký?

Blažková: No, nevím všechno, ale vím, že nám chtějí zničitStrašidlo. Povídala mi to naše Mařena.

Anča: Fakt? A jakej je ten ženich?

Blažková: No, prej neni moc velkej, ale je silnej a sympatickej.

Anča: Tak to udělala Hedvika dobrou věc. To jí přeju. Ale s timstrašidlem to teda přehnali.

Blažková: No to jo, ale znáte Pašáka. Ten když si něco vezme dohlavy... Ale já už letim, mám plno práce. Tak ahoj.

Anča: Tak nashle.

(odejde Blažková, přijde Cardová)

Anča: Slyšelas to?

Cardová: Co?

Anča: Hedvika se bude vdávat. Veme si toho, kdo zničí Strašidlo.Zkouší to prej nějakej student buhví odkud, je prej hrozněsilnej, ale malej. Povídala stará Blažková, že jí to řekla mladáBlažková.

Cardová: No nekecej! To je senzace. Víš, co já jsem slyšela? Budese prej zjednodušovat řeč. Aby to nebylo tak složitý. Některýtěžký písmena se prej vůbec nebudou řikat! Příští rok se to asizavede do škol.

Anča: No nazdar. To já si na starý kolena už asi nezvyknu. No nic. Už musim. Tak čau.

Cardová: Měj se.

(odejde Anča, přijde Dudková)

Dudková: Ahoj. Já jsem dneska tak stahaná.

Cardová: Tak to se ted' podrž. Mám novinu. - Hedvika Pašáků sebude vdávat. Pašák vyhlásil soutěž, kdo zabije strašidlo, a tensi ji pak může vzít. Zatim to zkusil jenom jeden. Je to nějakejučenec, strašně silnej, a mladá Blažková ho asi zná.

Dudková: Fí ha! A slyšela jsi, že se bude učit nová řeč?

Cardová: No jo. Některý písmena prej se zakážou.

Dudková: No. Nebude r a ř a eště nějaký slova. To se našeučitelka zblázní. To to bude musit učit i nás. A znáš jí, jakejvona je nervák.

Cardová: Fakt že jo. No nic, já musim jít žehlit.

Dudková: Žemli?

Cardová: Žehlit!

(odejde Cardová, přijde mladá Mařena Blažková)

Dudková: No nazdar, Mařeno, tak povídej, jakej je?

Mařena: Jé, vy už to víte?

Dudková: No to je hned.

(vejde Ludvík a tiše je pozoruje)

Mařena: Je krásnej. Je mu pětadvacet, takhle vysokej, blond'ák,takový delší vlasy, no supr. A je hrozně šikovnej. Umí všechno- zedničit, truhlařit, sekat trávu, vymalovat, štukovat, hlášky,všechno.

Dudková: No teda holka, to je skvělá partie. Hlášky, všechno.

Blažková: (vejde) Mařeno! Kde se couráš? Mazej k plotně, už se těto pálí!

Mařena: Šmarjápanno! (odběhne)

Dudková: Zrovna mi řikala Mařena, jakej je ten Hedviky štamgast.

Blažková: Vidiš a mně nic neřekne, potvora jedna.

Dudková: No to si nech vyprávět. Pětadvacet let, vobrovskej,dlouhý blond vlasy, šikovnej, práce všeho druhu, prostě supr,fakt.

Blažková: No čoveče, ten je zrovinka jako ten Mařeny mladej.A takovej je fakt dobrej. Akorátže naše Mařena si ho neumí vážit.To Hedvika je v tomhle určitě lepší.

LUDVíK HLEDá KLEPNíKA

Ludvík: Dámy, nezlobte se, ale náhodou jsem zaslechl váš hovor.Mluvily jste o někom hrozně šikovným. Nevíte, kde bych ho mohlnajít? Potřeboval bych zaměstnat někoho hrozně šikovnýho.

Blažková: Jo, mladej, ten bude mít asi na práci něco jinačího.

Ludvík: Myslíte? Ale třeba by o to stál. Je to fakt lukrativní.A neni to časově náročný.

Dudková: No je to fakt, za zeptání nic nedá. Tak ho pošli za vašímladou. Ta to bude vědít.

Blažková: Myslíš, že ho mám poslat za ní? Víte co, mladej, já vámjí pošlu sem. Stejně je u tý plotny plat prtná. (odejde)

Dudková: (prohlíží si ho) Jo, mladej, vy byste asi o Hedvikubojovat nemohl. Ta má trošku jinačí vkus. (Odejde)

Mařena: (přijde) Vy jste mi volal?

Ludvík: Nooo. Vy jste prej viděla toho šikovnýho mládence, co sivezme Hedviku.

Mařena: No von si jí eště nebere. Nejdřív musí dopadnouta rozšroubovat strašidlo a ještě něco. Myslim že má sehnat novouučitelku, která by nás naučila novou řeč.

Ludvík: No, dobře. Ale kde ten chlap je?

Mařena: Jak to mám vědět?

Ludvík: Dobře, ale kde jste ho aspoň viděla?

Mařena: Já jsem ho nikdy neviděla.

Ludvík: Ne?

Mařena: No akorát ženský v práci ho viděly. Já ne.

Ludvík: A nemohla byste mě zavést za nějakou ženskou z práce?

Mařena: No, dobrá.

Od této chvíle se všech pět ženských a Ludvík různě potkávají.Ludvík se snaží dopadnout toho, kdo domněle viděl "Ludvíka", alevšichni ho posílají stále dokola. Drby se nafukují doneskutečných rozměrů. Ludvík už je unaven a nakonec narazí doHedviky, která ho zřejmě hledá.

LUDVíK A HEDVIKA POTřETí

Hedvika: Kde jsi, Ludvíku? Hledám tě.

Ludvík: Já taky hledám.

Hedvika: Už jsi našel Klepníka?

Ludvík: Hedviko, došel jsem k šerednýmu zjištění.

Hedvika: Povídej.

Ludvík: (zpívá)

Není Klepník není Klepník není.

Nikdo na tom nikdo nic nezmění.

Není Klepník není Klepník není.

Jsou jen klepy jsou jen klepy samy.

Samy vzniknou, samy zase hynou,

Mezi tím si mezi lidmi plynou,

mozkama se tyhle klepy živí,

rostou až se tomu člověk diví.

Není Klepník není Klepník není...

Hedvika: A to jako proti němu nebudeš bojovat?

Ludvík: Když neni...?!

Hedvika: Na učitelku jsi taky ještě nic nevymyslel, vid'? Akorátjsi před ní utek.

Ludvík: Všechno má svůj čas. Víš co, obraťme list. Měl jsemdneska sen. Nebo... nevím, jestli to nebyla pravda.

Hedvika: To nechápu.

Ludvík: Pochop. Spim. slyšim šramot. Vstanu, obuju bačkůrky,otevřu dveře. Hhhh! Strašidlo! "Strašidlo, co chceš?" "Nicnechci. Zavřu dveře, zuju bačkůrky, spim. Spim. Slyšim šramot.Vstanu, obuju bačkůrky, otevřu dveře. Hhhhh! Dvě strašidla!"Strašidla, co chcete?" "Nic nechceme." Zavřu dveře, zujubačkůrky, spim. Spim. Slyšim šramot. Vstanu, obuju bačkůrky,otevřu dveře. Hhhhh! Tři strašidla! "Stra- šidla, co chcete?""Nic nechceme." Zavřu dveře, zuju bačkůrky, spim. Spim. Žádnejšramot neslyšim...

Hedvika: Tak to nebyl žádnej sen, to bylo bdění. Na to vem jed.

Ludvík: Tak jo. (Vytáhne malou butylku kořalky a zavdá si. Jakpije, něco zahlédne.) A tamhle něco jde!

Hedvika: Hhhh! Strašidlo! (Schová se)

STRAŠIDLO

(Vejde Strašidlo)

Strašidlo: Hšš, Hšš, Hšš. Mulisy, mulisy, ukradnu ti kulisy!!!

Strhne se strašlivá filmová bitka mezi Ludvíkem a Strašidlem,Ludvík se drží, ale co naplat, strašidlo je strašidlo.

Strašidlo: (Náhle zesmutní) Když to nemá cenu.

Ludvík: Co je? braň se, dělej, ne? Nebo tě zabiju!

Strašidlo: Nezabiješ.

Ludvík: A ty zase nesesmilníš. Braň se.

Strašidlo: Říkám ti, že mě nezabiješ. Já jsem totiž, duchu žel,nepřemožitelné. I kdyby čert na koze jezdil, Ludvík na strašidlejezdit nemůže.

Ludvík: No jo, jenže já tě musím nějak přemoct. Protože když těpřemůžu, dá mi Pašák Hedviku, abychom spolu mohli žít.

Strašidlo: Vždyť já vím. Vždyť taky jenom já vím, jak se mě dázastavit. Já taky nemám zájem na tom, abys zůstal starýmmládencem. - Něco ti prozradim. Jo? Nechápu, že na to už dávnonikdo nepřišel. (otočí se k němu zády) Co vidíš?

Ludvík: Kde?

Strašidlo: Na zádech.

Ludvík: Nic.

Strašidlo: Pořádně se podívej.

Ludvík: Čudlík. - Čudlík!

Strašidlo: No vidiš. Tak zlom vaz, Ludvíku.

(Ludvík vypne čudlík a Strašidlo se vyvěsí.)

LUDVíK A HEDVIKA POčTVRTé

Ludvík: Vidělas to, Hedviko? To strašidlo se dá normálně vypnout!

Hedvika: Jak prosté. To strašidlo se dá normálně vypnout.

(zpívají)

Strašidlo má silnou zbraň

My lidi nemůžem naň

Strašidlo je samý pancéř

Nezdolá ho ani kancléř

Strašidlo zná dělat "baf"

My lidi jsme z toho paf

Strašidlo má v těle dráty

Nemá žádné kamaráty

Strašidlo je samý plech

straší nás jak pytel blech

Objevil to jenom Ludvík

Strašidlo má totiž čudlík!!!

Hedvika: To je mi hrdinství.

(odejdou)

PIVOŇ A PIVNÍCI

Hospodská scéna. Všichni sedí a pijí, radují se, zpívají písněz knajpy a hlavně si vyprávějí veselé příhody. Nejveselejšípříhody má samozřejmě Pivoň. Později přijde Ludvík i s Hedvikou.Vyloženě se mu tam líbí, a Pivoň se mu taky líbí, ale Hedvikadělá významné obličeje. Ludvík někam pošle Hedviku, Hedvikasouhlasí a jde. Ludvík zatím přidá jednu veselou historku a na tose vrátí Hedvika s učitelkou. Učitelka se zprvu stydí, ale Ludvíkji posadí vedle Pivoně. Je to láska na první pohled. Z veselýchhistorek se stává vrkání, které vyústí v odchod obou. Načež sezvednou i ostatní hosté, páč tam začala docela nuda.

HNUTÍ ZA ZJEDNODUŠENÍ JAZYKA

Hnutčí: Vážení pátelé, vítám vás na našem schomáždění. Pišli jsme,budeme ténovat náš nový způsob hovou. Dnes soustedíme na bodčíslo ty - zušit nepátelské hlásky "-" a "-" . Je zapotebí učitnějaká pavidla. Takže: Místo dotyčných hlásek nebudeme vyslovovatnic. Obě sousední hlásky plynule spo- jíme. Píklady: Pistoupito kok blíž, vepový bujon, bamboové kokety s tataskou omáčkou,vlak pudce zabzdil atakdále. (Stoupenci třikrát tlesknou)V pípadě slabikotvoných hlásek bude mít slovo o slabiku méně.Píklad: Kokšpaněl, ktek, pst. Někdy může být těžká výslovnost.Ale tpělivost pináší ůže. (Stoupenci třikrát tlesknou) Dementníhlásku na začátu slova můžeme dle libosti nahadit hláskou ch neboh. Píklad: kuchyňský chobot, hoštěnka s knedlíkem, chytat chyby.V pípadě intevokalické dementní hlásky lze použít hiátové h neboj. Píklad: Datum nahození, ohosený půllit, pyjotechnický zásah.(Stoupenci třikrát tlesknou)

Pistupme k paxi. Vyzkoušíme několik modelových situací zeživota. Pak uvidíme, jak nový jednoduchý jazyk zavádět do eality.

Za pvé - Návštěva lékaje. Doktoa zahaje pan Bláha, pacientbude pan Statný.

NáVšTěVA LéKAJE

Statný: Dobý den, pane dokto.

Bláha: Zdavíčko. Tak copak vás tápí?

Statný: Mám hozné keče v biše.

Bláha: Dobá. Já vás tedy pohlédnu. Bolí vás vpavo?

Statný: Ne, vlevo.

Bláha: Bolí vás tady, jak mám pst?

Statný: Pesně.

Bláha: A tady?

Statný: Áááááá!

Bláha: Kičíte, to bolí, že?

Statný: Pomiňte, že tak vu, ta bolest je píšená.

Bláha: No, mám stach. Možná to bude slepé stevo. Budeme muset vám ho vyíznout.

Statný: Kunik, kunik, to mi mzí. Mám z opechací hůzu.

Bláha: Nic nebojte. Kdy jste byl naposledy v nemocnici?

Statný: Ped pěknou hádkou let. Ano, naposled, když mě matkapohodila.

Bláha: Takže vy jste byl jen v pohodnici?

Statný: Ano.

Bláha: Nesmíte bát. Musíte džet. Zdaví je pednější než stach.-

Statný: Máte pavdu. Už nebojím, už těším!

(Stoupenci třikrát tlesknou)

Hnutčí: Výboně!

Stoupenci: Bavo! Píma!

Hnutčí: Děkuji mnohokát. Tak takhle by měl vypadat běžný hovo.Myslím, že ukázka byla pekásná. Ještě jednou děkuji. Dovolte minyní pivítat Ludvíka, lycejníka sousedního městysu. Pojevil zájemo výsledky naší páce. Bude dívat na náš hečový ténink.

Ludvík: Dobrý den.

(Stoupenci se pohoršují)

Tedy... hm... hezký den.

Hnutčí: Poposím paní Kláskovou a paní Novou. Ony zahají situaciv podejně s potavinami. Zde posím soustedit na hušení zvatnýchzájmen. Pánové pedtím tolik nesoustedili.

V PODEJNě S POTAVINAMI

Klásková: Dobý den.

Nová: Pání, paní?

Klásková: Cuk kystal.

Nová: Posím?

Klásková: Cuk kystal posím.

Nová: Aha. Tady. Co dneska vajíte?

Klásková: Budu dělat jebabohový koláč.

Nová: A chcete tochu jeba bohy?

Klásková: Neni teba, nathala jsem na zahádce.

Nová: To vy takle dete?

Klásková: No du nakoupit.

Nová: Ale ne, vy jste spletla, já myslím, jako že vy takle detena zahadě.

Klásková: Ale to je kavina. My máme malou zahádku za baákem. Tamnechodí.

Nová: Ale já myslím, jako že tam tak dete, ne chodíte. Dete,víte?

Klásková: Jo vy myslíte dete jukama, ne dete nohama. A to jo. Aleděte, já jsem mštná. Dejte mi ještě pá bambo.

Nová: Ty kila?

Klásková: Dvě nebo ty. Děkuju. A ted' kus vepovýho.

Nová: Chcete takhle ukojit?

Klásková: To je píliš. Míň. - A máte kuecí kky?

Nová: Nezlobte, už neni. Poslední k jsem podala poánu. Fakt,sojy.

Klásková: Ale co, já bez ku obejdu. To je všechno.

Nová: Tysta dvacet čty tycet.

(Stoupenci třikrát tlesknou)

Hnutčí:  Kása. Kása! Jak posté to bude. Už těším, nemohu dočkat.Musíme snažit, lidi musí snažit, kdyby měli oskájet. Vcholemnašeho snažení bude, že zahajeme jednu hu. Ta ha jmenuje U.Nejdýv ji musíme pepacovat, pepsat. Znáte tu hu, kteá se jmenujeU? Učitě ano. Napsal ji Kael Čapek. Co vy myslíte, Ludvíku?

Ludvík: Prrropánajána, Krrrucipísek, Ježkovo zrrraky, čerrrrnýmrrraky, vy ztřřřeštěnci! Až naprrrší a porrrostou vařřřečky!

(Stoupenci zmizí. Náhle je tu Hedvika)

LUDVíK A HEDVIKA POPáTé

Hedvika: To jsi se teda sice hezky rozčílil, ale co jsi tím vyřešil?

Ludvík: To se přece nedá poslouchat...

Hedvika: Jenže ty tady nejsi kvůli tomu, abys to poslouchal.

Ludvík: Já vim.

Hedvika: Víš. Takže?

Ludvík: Já to nějak zvládnu. Je tady přece Klepník.

Hedvika: Sám jsi přišel na to, že Klepník není.

Ludvík: Ježkovo voči, vždyť já vim. Nevíš, co tím myslím.

Hedvika: Tak promiň, že se ti pletu do tvých věcí.

Ludvík: Nech toho... Radši mi řekni nějakou větu na ř. Na hodněř a r.

Hedvika: Třista třicet tři stříbrných stříkaček...

Ludvík: Počkej... Tysta tycet ty stýbných stýkaček stýkalo pestysta tycet ty stýbných stech. Rozumíš tomu?

Hedvika: No jistě. A o co jde?

Ludvík: Hnutí. Řekni něco jinýho.

Hedvika: No,... Rozprostovlasatila-li se dcera králeNabuchodonozora či nerozprostovlasatila-li se dcera králeNabuchodonozora.

Oba: (zkoušejí) Ospostovlasatila-li se dcea káleNabuchodonozoa...

Ludvík: To neni vono.

Hedvika: Strč prst skz krk.

Ludvík: (zkouší strčit prst skrz krk). Neumim stčit pst sks k. Bane, to chce ně jakou zprávu. Ta je pak zničí, když jí nebudourozumět. (plácne se do hlavy) Od poklopu ku poklopu Kyklop koulikoulí!!!

Hedvika: To je nesmys. Tam neni r, i kdyby ses ukoulel.

Ludvík: No právě! Ale to oni nemusí vědět! Mařenu! Musíme sehnatMařenu.

Hedvika: Proč?

Ludvík: Uděláme jí poslem. Vás já jsem, vosly, polil mezi všemi!Mařeno!

Hedvika: Mařeno!

POSíLAJí PO MAřENě POSELSTVí

(Hledají Mařenu, která se tu a tam objeví, ale nějakou chvílise míjejí. Nakonec se pochopitelně setkají.)

Ludvík: Mařeno! Půjdeš za hnutčím Hnutí za zjednodušení jazyka,a řekneš mu, že neseš poselství z pašského paláce, že tě posíláPašákova dcera Hedvika, to je tohle děvče.

Hedvika: Jo. Řekni mu, ať se podle toho zařídí. A ted' mě dobře poslouchej, řeknu ti to poselství. OD POKLOPU KU POKLOPUKYKLOP KOULI KOULÍ!!

Ludvík: Řekni to.

Mařena: (po chvíli) Neřeknu.

Ludvík a Hedvika: (zasténají)

Mařena: Tak já si to napíšu. (napíše si to)

Ludvík: A hlavně mu vyřid', že ta zpráva je v novém zjednodušenémjazyce. Tak a ted' upaluj, hrozně to spěchá!

(Mařena upálí)

Hedviko.

Hedvika: No?

Ludvík: To zvládnem.

Hedvika: Snad. Snad jo.

(odejdou)

HNUTÍ LUŠTÍ VZKAZ

(vejde Hnutčí, Statný a Bláha, případně další Stoupenci. Luštívzkaz a jsou z toho již značně znavení)

Hnutčí: Od-po-klo-pu-ku-po-klo-pu-ky-klo-pko-uli-ko-ulí. Hůza.Hůza. Tak k čemu jsme tedy došli naposled?

Statný: Rod Poklop ruku pro klopu křiklo prkou li kouř lí.

Bláha: Jenže to nemá žádný smysl.

Hnutčí: Nemá. Zkusíme to jinak. Odpor krkl ropu, kuř, poklop ruky, klop, kouřli koulí.

Statný: Třeba, totiž teba, teba to je víc vět.

Bláha: To je pavda!

Hnutčí: Už mi s tou hoznou hečí vlezte na hb! Už mi s tou hroznoužečí vlezte na hrb! Takhle to nikdy nerozluštíme.

Statný: Rod prokl puřku, pokr. Krky klopí kouř. Rulík.

Bláha: Klop ruku, poklop ruku, klop kouli koulí.

Hnutčí: Kroupy ruku kroutí.

(Ještě nějakou dobu takhle zápolí. Ozývají se výkřiky: )

To nemá smysl.

Kouř prokouří křoví.

Porod pokoří ropuchu.

Kukurukuků!

Průkryt průkul proutí.

To nedává smysl.

Kouří, koří, pokoří, příkoří. Kořalku!

(Nakonec to s povzdechem vzdají, když se tím byli naprostovyčerpali.)

Hnutčí: (zdrcen) Přátelé, tak nevím. Rozpustíme Hnutí. Byli jsmešíleně pokořeni. Nepochopili jsme zprávu v jazyce, který jsmesami vynalezli. Takhle se k nám nikdo nepřidá.

Statný: Jen jestli to prostě neznamenalo, že od poklopu kupoklopu Kyklop kouli koulí.

Bláha: Jenže to by taky nedávalo smysl.

 (zpívajíBlues o konci hnutí)

Od poklopu ku poklopu

Kyklop kouli koulí

Od poklopu ku poklopu

Máme stovky boulí

Kouli koulí starý Kyklop

Naše sláva padla v příkop

Nikdo ji už zpátky nepřikoulí

Bylo to tak pěkné hnutí

Síla myšlenková

K jezeru mě cosi nutí

Asi se tam skovám

Tam si najdu pěkný příkop

Kdo je Kyklop, ten mě přiklop

Ať žije má sláva pomněnková

(odejdou)

HAPPY END

(přijde Pašák, Hedvika a Ludvík)

Pašák: Jak jsem se dověděl, učitelka zhumanizovala své vyučovacímetody a bude se vdávat. Chce si vzít Pivoně, který už nevysedáváv Pivoňce od rána do večera. Strašidlo se bude zapínat jen přislavnostních příležitostech. Například při svatbě - výchovnýa varovný prostředek. Hnutí za zjednodušení jazyka se zrušilo,Klepník není a drbny si dají chvilku pokoj, protože momentálněnevěří žádné informaci. Ludvíku můj zlatý, splnil jsi svůj úkol.Přijímám tě tímto do rodiny Pašáků a tady máš Hedviku, svatbuvystrojíme hned příští neděli. Tak děti, veselte se, milujte se,bud'te spolu šťastni a bezstarostni, neperte se a neodkopávejtese. No, tak, dejte si pusu. (Ludvík a Hedvika si dají poněkudchladně pusu) No, já mám ted' nějaké povinnosti.

(odejde, Ludvík a Hedvika na sebe rozpačitě hledí)

Ludvík: Tak a je to.

Hedvika: No.

(pauza)

Hedvika: Asi jsi měl hodně práce s těmi nešvary.

Ludvík: Hmm.

Hedvika: Ani jsi neměl čas. Pro mě a tak.

Ludvík: Bylo to dost práce. Pro tebe a tak.

(pauza)

Hedvika: Co svatební cesta?

Ludvík: Joo.

Hedvika: Kam?

Ludvík: Na Severní pol?

Hedvika: Tam je zima.

Ludvík: Mně je to jedno.

Hedvika: Mně taky.

(pauza)

Hedvika: Nepůjdem k vodě? Nebo se projít do lesa?

Ludvík: Jsem unavenej. Kde budeme večeřet?

Hedvika: Nemám hlad.

Ludvík: tomu říkám "Happy End".

(zpívají)

Chtěli jsme spolu žít

Po ránu spolu vstávat

A chtěli jsme se mít

Denně si pusu dávat

A ted' necítím

málem žádné

dojetí

 

Nikdo už netuší

Jak jsme se celí chvěli

Kde nikdo neruší

A my se hrozně chtěli

To když jsme kdysi

s láskou stáli

v objetí

 

Málo se usmíváš

Oči ti hledí nikam

Radost už nemíváš

Neslyšíš co ti říkám

O mě už zdá se

dávno ztrácíš

ponětí

 

Motivy klasiků

Zdají se příliš běžné

A slova básníků

Věty až trapně něžné

Ještě se ohlédni

A pak se měj

Hlavu vzhůru

A pak se měj

Ještě se ohlédni

A pak se měj

 

Hlavu vzhůru

 (konec)